Lidští mutanti Ninja

Napsal Gordon Howard
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

Proč jsou jména jako Černobyl, Three Mile Island či Fukušima spojována se strachem a obavami? Protože známe nebezpečí, byť někdy zveličovaná, hrozící při úniku radioaktivních materiálů z poškozených jaderných elektráren. Četli jsme již o katastrofálních důsledcích, které může taková událost mít na lidi, úrodu i dobytek.

Nemají však podobné hrozby i svou pozitivní stránku? Neměli by snad vyznavači evoluce skákat radostí v naději, že nějaká nová mutace vyzdvihne lidský rod na novou úroveň evolučního pokroku? Koneckonců známe přece Spidermana, Hulka, želví mutanty Ninja i lidi X, kteří ve fantazii svých tvůrců všichni nesmírně získali kontaktem s radioaktivními materiály. Komiksy, filmy i další populární publikace upevnily ve veřejnosti přesvědčení, že podobní „mutanti“ jsou v dobrém slova smyslu nadřazeni „normálu“. Realita je však naprosto odlišná.

Darwinova evoluční teorie se opírá o výběr těch „nejzdatnějších“ v průběžně se měnící populaci; ale už v době, kdy o tom Darwin psal, dokazoval rakouský mnich a vědec Gregor Mendel, že podobné změny mohou probíhat jen v úzce vymezených mezích. Darwin neposkytl žádný mechanismus pro rozšíření těchto limitů, ale moderní „neodarwinismus“ přišel s tím, že díky „mutacím“ mohou vznikat zvláštní variace. To jsou změny v obvyklém genetickém materiálu, které často vedou ke změnám i v potomstvu, a takto změněné jedince pak může upřednostnit přírodní výběr. Mutace mohou vznikat (a také vznikají) z přirozených příčin, např. jako chyby při kopírování během buněčné replikace nebo pod vlivem chemikálií či radiace. To pro evolucionisty představuje naději.

Ale jsou-li tyto mutace tak žádoucí, a jsou-li odpovědné za onen údajný zázračný úspěch evolučních výdobytků a pokroku, proč chceme lidem zabránit, aby žili v blízkosti fukušimské elektrárny, uprostřed unikajícího záření z radioaktivních materiálů? Nedocházelo by tam ke spoustě mutací? Nemůžeme jen počkat, až se mezi nimi objeví nějaké ty prospěšné a pozvednou lidský rod na vyšší úroveň?

Žel, nikoli. Skutečnost je taková, že mutace způsobené vlivy jako je ionizující záření, jsou mnohem více škodlivé než užitečné. DNA v buňce je něco jako návod pro fungování buňky, a jakékoli náhodné změny se budou podobat změnám v onom návodu. Představte si příručku pro stavbu něčeho dobře známého. A teď si představte, že byste v této příručce provedli náhodné změny písmen a symbolů. Změny spojek „a“ nebo „i“ snad celou věc tolik neovlivní, ale změna z mm na m (milimetry na metry) nebo změna „9“ místo „2“ či změna v pořadí stránek, může způsobit značnou škodu. Vaše stavba bude mít závažné chyby (jako třeba že se nejprve bude stavět střecha a pak teprve základy) a také se může stát, že bude zcela nefunkční.

A právě toto udělá radiace v genech – způsobí zmatek v genetickém návodu a omezí funkčnost systému, pokud škodu nenapraví vestavěné (stvořené) opravné mechanizmy.¹ Potomstvu je v buňkách předán zmatený návod zajišťujících reprodukci, a genetické chyby se v průběhu generací hromadí větší rychlostí, než jakou je odstraňuje přírodní výběr.²

V době, kdy byly vymyšleny a popularizovány shora uvedené fiktivní postavičky Ninja, vědci aktivně pracovali na vytvoření zázraku vlivem mutací. Za tímto cílem bylo prováděno po celé dvacáté století mnoho pokusů.³ Jeden výzkumný projekt se zaměřil na ozařování milionů borovicových semínek. Badatelé doufali, že mutace povedou ke vzniku super-stromů, které porostou rychleji, budou mít silnější a vyšší kmeny s hutnějším dřevem, méně košaté. Nicméně většina z ozářených semínek ani nevzklíčila. Z těch, které vyrostly, pak mnoho uhynulo kvůli takovým problémům jako je nedostatek chlorofylu či zakrnělá soustava cévního systému, zatímco mnohé stromy, které přece jen přežívaly, se plazily po zemi či vyháněly do více kmínků, měly chlupaté listy či houbovité lýko kmenů nebo vykazovaly jiné znaky poruch. Delší dobu přežily jen ty, které unikly významnějšímu poškození vinou mutací a rostly normálně.⁴

Ano, v DNA k mutacím docházelo, ale je také zjevné, že ony super-stromy, které byly cílem pokusů, se díky mutacím nevyvinuly. I dnes pokračuje podobný výzkum, ale už se počítá s určitým poškozením organismu, i když výsledky mohou být pro lidstvo přínosné.⁵ Příkladem vyšlechtění mutací jsou zakrslé plodiny (pšenice na krátkých stéblech se neláme pod náporem větru), bezsemennost plodů i změny barev květů díky vyloučení konkrétních pigmentů. Opět ale platí, že i když mutace dělají něco užitečného, v každém případě to znamená poškození již existujících genetických instrukcí, nikoli zisk nových. Navíc v jednom článku jeho autoři konstatují, že dokonce i ony vzácné přínosné mutace mají tendenci působit proti sobě – jde o jev zvaný antagonistická epistáze.⁶

Totéž proběhne u kteréhokoli jiného živého organismu, třeba u lidí. Dostaneme-li dávku ozáření, můžeme čekat určité poškození DNA, přinejmenším v několika svých buňkách. Dojde-li k tomu jen u několika buněk, sotva si toho všimneme, takže nízké dávky (např. občasné ozáření rentgenem) nevadí. Se zvyšující se dávkou však roste i riziko poškození, takže je-li poškozeno více buněk, člověk začne trpět „nemocí z ozáření“. Vyšší dávky mohou způsobit různé deformace u potomstva (dojde-li k poškození pohlavních buněk) nebo selhání konkrétního orgánu či rakovinu (což je v podstatě neřízené množení buněk v důsledku poškození jejich kontrolních genů). Ještě větší dávky pak způsobí nevratné poškození velkého množství buněk, což vede až ke smrti⁷ (jak připustili pracovníci, kteří se dobrovolně účastnili oprav fukušimské elektrárny).

Komerční ozařování potravin se záměrně používá k usmrcení všech nežádoucích organismů uvnitř obalu a důkladně se tak přeruší buněčné procesy.

Právě ze strachu před takovým poškozením vyhlásila japonská vláda kolem Fukušimy uzavřené pásmo, což vedlo i země dovážející japonské zboží k zavedení kontrol zaměřených na zbytky případné radiace. Žádný informovaný člověk nevěří tomu, že někdo může těžit z náhodných změn (mutací) ve svých genech. Nikdo se nechce nechat ozařovat v naději, že získá nějaké přínosné mutace. Nikdo nechce být evolučním pokusným králíkem.

Naše stále rostoucí znalosti obsahu i aktivity genomu nás utvrzují v tom, že DNA každého tvora je navržena tak, aby vznikl právě jen tento tvor, a jakákoli náhodná změna tuto potřebnou sadu instrukcí poškodí. Je nám stále jasnější, že konkrétní změny nutné k vytvoření třeba takového Spidermana jsou daleko za hranicemi lidských možností. Proč tedy někdo věří, že v minulosti k takovým změnám docházelo, že z dinosaura se stal pták či z ještěrky savec nebo z ryby žába? To zkrátka není možné. Mutace DNA poškozují. Nevedou ke vzniku nových, složitějších struktur.

Genetici sice mohou dosáhnout nějakého „zlepšení“ záměrným přenosem genů z jednoho tvora na jiného, tím ale jen využívají již vytvořené informace z biosféry. Náhodné změny způsobené ozářením nikdy nepovedou ke vzniku nějakého „super-tvora“, a už vůbec ne ke vzniku nového biologického druhu. Genetická informace, kterou Bůh původně vložil do každého živého tvora podle konkrétního druhu, představovala plnou míru genetických informací pro daný organismus, a náhodné mutace nikdy nepřidají tvoru uspořádané instrukce pro vznik takových „zlepšení“, nutných k uskutečnění evoluce od mikroba k člověku.