Existuje Richard Dawkins?

Napsala Ellen Barrington
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

Foto od Matti Á, flickr.com

Věříte v existenci Richarda Dawkinse? Pokud vaše odpověď zní ano, tak proč? Většina z nás předpokládá jeho existenci jen na základě velmi mála důkazů. Budu-li mluvit za sebe, nikdy jsem se s ním nesetkala. A i když jsem viděla pár videozáznamů, pár obrázků a jeho jméno jako autora v řadě knih, tak když se nad tím zamyslíte, není to tak podstatné. Stejně tak jsem viděla i videoklipy a obrázky „Santa Klause“. A autoři neustále používají pseudonymy, takže se nedá říci, kdo skutečně napsal knihy The God Delusion (Boží blud) nebo The Greatest Show on Earth (Největší show na světě). Teď si nejspíš pomyslíte: „Samozřejmě, že existuje; sice jsem nikdy neviděl žádný přímý důkaz, ale mám dobrý důvod věřit, že ano.“ Je rozumné se vašeho přesvědčení držet, i když je založeno na víře. Nakonec nic na tomto světě nelze vědecky dokázat se 100% jistotou. Jako lidé s chybným uvažováním a omezenými zdroji musíme často dospět k podobným závěrům jen na základě váhy důkazů, založeným na víře.

V každodenním životě často používáme takové uvažování, zahrnující logické dedukce a závěry. Proto jsem uvěřila, že jsem obklopena vzduchem, i když ho nevidím. A proto věřím, že existuje země jménem Uzbekistán, tisíce kilometrů daleko od mého domova, i když jsem tam nikdy nebyla.

A stejně tak jsem se přesvědčila i o existenci Boha, konkrétně Boha Bible, který stvořil svět a vše co je na něm. Ve skutečnosti mohu tvrdit, že jsem viděla mnohem více důkazů pro existenci Boha než pro existenci Dawkinse. Pochybujete? Podívejme se na některé důkazy pro Boha Stvořitele.

Boha nelze přímo měřit nebo detekovat vědeckými prostředky, a tak větší část vědecké komunity tvrdí, že je to dobrý důvod popřít Jeho existenci. Dr. Scott Todd, imunolog z Kansas State University prohlásil, že „i kdyby všechna data ukazovala na inteligentního návrháře, je taková hypotéza z vědy vyloučena, protože není naturalistická“.¹ Jinými slovy, nadpřirozené stvoření a zázraky jsou filozoficky vyloučeny, ať už jsou pravdivé nebo ne.

Existence všeho kolem nás

Většina evolucionistů věří, že hmota a energie v celém vesmíru, i samotné fyzikální zákony se v podstatě objevily z ničeho, odnikud, bezdůvodně. Poté astronomický vesmír – tedy uspořádaný systém hvězd, galaxií a planet – vznikl zcela přirozenými procesy, jen sám od sebe. I kdybychom připustili pravdivost tohoto neuvěřitelného tvrzení, další otázkou je vznik života na Zemi. Evolucionisté tvrdí, že k němu došlo abiogenezí, tj. život vznikl z neživé hmoty, sám od sebe. Nicméně současné vědecké důkazy podporují pouze biogenezi, tj. že život vzniká jen z živé hmoty. Biogeneze je jedním z nejzákladnějších biologických zákonů. Ačkoli se dnešní vědci smějí myšlence „samoplození“ – teorii převládající v 19. století, která předpokládala, že život může samovolně vzniknout z neživé hmoty (například červi samovolně vznikající z hnijícího masa) – jenže myšlenka abiogeneze je přesně totéž, tedy samovolný vznik života z neživota! Daleko logičtější je připisovat existenci hmoty, života a vesmíru Inteligentnímu Konstruktérovi.

Nezjednodušitelná složitost a nemožnost evoluce

Michael Behe, docent biochemie z Lehigh University, studoval velice podrobně buňku a mnoho biochemických systémů. Ze svých studií došel k závěru, že mnoho z těchto pozoruhodných systémů vykazuje složitost, kterou nebylo možné zjednodušit, tj. nemohla vzniknout přirozenými prostředky, protože každá část toho konkrétního systému (např. systém srážení krve v těle, chemie zraku a další) je nepostradatelná i pro fungování každé další části buňky, a proto celý systém, jak existuje dnes musel vzniknout najednou. Ne krok za krokem, kdy každý krok je platný, jak to vyžaduje evoluce.

Behe ve své knize Darwin’s Black Box: The Biochemical Challenge to Evolution (Darwinova černá skříňka: Biochemická výzva evoluci) ​​došel k závěru, že „ten, kdo se ve svém bádání nenechá svazovat rámcem pouze neinteligentních příčin, dojde k jednoznačnému závěru, že všechny ty biochemické systémy byly navrženy.“² Totéž platí nejen pro buňky, ale i pro jiné složité orgány, a dokonce i pro ekosystémy. Koneckonců i sám Darwin si uvědomoval ohrožení své teorie neredukovatelnou složitostí, když prohlásil, že „kdyby se někdy ukázalo, že existuje jakýkoli složitý orgán, který zjevně nemohl být vytvořen nesčetnými, po sobě jdoucími nepatrnými úpravami, pak by se moje teorie naprosto zhroutila.“³

Vynecháme-li neredukovatelnou složitost, je evoluce fyzikálně nemožná. I když existují přirozené variace v genofondu různých druhů zvířat, které jsou zodpovědné za velkou část rozmanitosti v dnešní době, není snadné vysvětlit myšlenku, že z rybničního bahna se nakonec stali lidé. Evolucionisté tvrdí, že pomocí mutací a přírodního výběru je evoluce „od-bahna-k člověku“ možná, nicméně mutace jsou zpravidla škodlivé, a dokonce i ty takzvaně prospěšné jsou prakticky vždy degenerativní – tj. představují ztrátu informací.⁴ Přírodní výběr je proces, který se v přírodě sice vyskytuje, upřednostňuje druhy, které jsou lépe přizpůsobeny svému prostředí, nicméně přírodní výběr není evoluce. Jde tu o vyřazovací proces, který genetické variace naopak omezuje a nic nepřidává.⁵ A pokud evoluce nedokáže vysvětlit existenci tak složitých organismů, jaké vidíme dnes, pak jediným logickým vysvětlením je Bůh Stvořitel.

Trnem v oku jsou také přechodové fosilie pro jejich nepřítomnost. Darwin ve svém díle O původu druhů uvedl, že fosilní záznam by měl obsahovat obrovské množství sérií „nespočetných přechodových forem“, a zlobil se na chudobu fosilního záznamu, protože v jeho době žádné takové přechodové formy nebyly nalezeny. V průběhu let pak byla vytvořena sotva hrstka kandidátů, o kterých se tvrdilo že jsou to ony „mezičlánky“. Ty byly obvykle vyhlašovány se zářivou publicitou, aby předvedly evoluci a každého přesvědčily. Když je ale časem váha protiargumentů smetla jako chybné, jejich odvolání (pokud k němu vůbec došlo) se odehrálo obvykle jen v tichosti a další generace vědců zase upřednostňují své vlastní exempláře.⁶

Jak lze odvodit design

Co kdybych vám řekla, že váš počítač vzešel nejspíš z přírodních procesů, bez inteligentního návrhu výrobce počítače? Nebo že dům či budova, ve které se nacházíte, vznikly přírodními prostředky díky větru, dešti a erozi krajiny? Všichni dokážeme rozpoznat, kdy bylo něco navrženo. William Dembski, matematik a filozof, určil dva faktory, díky nimž poznáme, že něco bylo navrženo – nízká pravděpodobnost samovolného vzniku a specifičnost.⁷ Když vidíme něco s vysoce specifickou informací odpovídající rozpoznatelnému vzoru, něco, co nemohlo vzniknout náhodou, pak to považujeme za design. Tyto faktory vedly mnohé k přesvědčení, že uspořádanost vesmíru a života samotného lze připsat Božskému Stvořiteli.

Informace, které nacházíme v živých organismech, konkrétně v DNA, jsou vysoce specifikované a mají extrémně nízkou možnost náhodného vzniku. DNA je daleko nejlepší mechanismus pro ukládání informací, jaký kdy člověk spatřil. Jedna špendlíková hlavička DNA obsahuje tolik informací, kolik by se uložilo na 2 miliony pevných disků o kapacitě 2 TB.⁸ Dokonce i sám Dawkins přiznává, že „biologie je studium komplikovaných věcí, které vzbuzují zdání, že byly navrženy pro určitý účel“.⁹ Bůh zanechal ve světě kolem nás dostatek důkazů, jasně svědčících o Stvořiteli (Římanům 1:20). Jenže pokud máme všude tolik důkazů, že jsme byli stvořeni, kdo nás tedy stvořil? Vědecké, geologické, archeologické a historické důkazy ukazují na Boha Bible jako našeho Stvořitele.

Závěr

Důkazy, které jsem osobně viděla pro existenci Richarda Dawkinse, jsou mnohem méně průkaznější než důkazy o existenci Boha. Upřímně řečeno, jsem si celkem jistá, že Dawkins existuje. Ale existencí Boha jsem si ještě jistější.

Poznámka redakce: čtenáře by mohla pobavit následující parodie Dawkinsův blud (v angličtině – narážka na Dawkinsovu knihu Boží blud, pozn. překl.):