Evoluce a křesťanská víra¹

Napsal Philip Bell
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

Po roce 1881, John Collier (1850–1934) & © Vladischern | Dreamstime.com

Už více než 160 let uplynulo od vydání proslulé knihy Charlese Darwina O původu druhů, která převrátila svět naruby. Již tehdy se objevili vyznávající křesťané, kteří přijali evoluci jako „historický fakt“ a snažili se podle toho upravit i své chápání Písma. Teistická evoluce je v dnešní církvi běžně zastávaným názorem. Mnozí vyznávají svou živou víru v evangelium, ale současně dávají novou tvář jasnému biblickému učení – například historicitu Adama a Evy nebo doslovný Pád do hříchu. Trvají na tom, že je to rozumné a správné, pokud mají křesťané udržet krok s „vědou“, nemluvě o zachování si vážnosti a vlivu v moderní společnosti. V posledních letech jsme byli svědky stálého přísunu knih od teologů a vyznávajících křesťanských vědců (příklady zde a zde), kteří mají za cíl „modernizovat“ Genesis pro dnešního čtenáře. Protože je ale mnoho křesťanů, kteří nemají přímo teologické nebo vědecké vzdělání, jak potom mohou s důvěrou vědět na co se spolehnout nebo čemu věřit ohledně původu?

Při řešení takových otázek nám Bible dává velmi praktická vodítka. Tvrzení takových lidí máme zkoumat ve světle Písma – tedy „vše prověřovat; [a] dobrého se držet“ (1 Tesalonickým 5:21). Tímto způsobem nikoho neznevažujeme ani neútočíme na jeho vzdělání. Spíše tím říkáme, že i ti nejlepší z nejlepších jsou stále jen lidé. Vědecký výzkum a teologické úvahy jsou jistě užitečné, ale jen pokud jsou v souladu s pravdou Božího Slova. Ve světle tohoto perfektního standardu musí být posuzováno veškeré myšlení (viz Žalm 19:7) a tam, kde je potřeba, podřídit se. Pokud ne, je možné, že skuteční křesťané poškodí právě to evangelium, kterého si váží a které vyznávají – tím spíše je to vážným varováním pro ty, kdo v církvi učí (Jakub 3:1). V konečném důsledku tedy není důležité to, co říkají „učenci“, ale to, co říká Bůh.

Danielův test

V londýnské Národní galerii visí slavná olejomalba Belshazzar’s Feast (Belsazarova hostina) od holandského umělce Rembrandta (1606–1669).² Zachycuje scénu z knihy Daniel 5, kde Král Belsazar uspořádal velkolepou hostinu. Během ní se rouhavě a modlářsky použily zlaté nádoby z chrámu v Jeruzalémě. Rembrandtův obraz zachycuje scénu těsně poté, co se na omítnuté zdi paláce objevila tajemná ruka a psala na ni nápis. Výraz královy tváře mluví sám za sebe. To, co uviděl, ho vyděsilo:

wikipedia.org

Král zbledl hrůzou. Kolena se mu roztřásla, že se sotva držel na nohou (Daniel 5:6).

Král vyzval proroka Daniela, aby rozluštil nápis na zdi. Daniel mu připomněl „Boha Nejvyššího“ (verš 21), a jak se vypořádal s pýchou předchozího krále Nabuchodonozora. Jenže Belsazar se z této lekce nepoučil. V uctění pravého Boha naprosto selhal.

Jak Daniel vysvětloval, nápis byl pro krále vzkazem od samotného Boha a vyjadřoval Jeho nelibost. Daniel nápis přečetl a poté ho i vyložil:

Mene, Mene, Tekel ú-Parsin. Takto zní výklad: Mene, tj. Bůh sečetl dny tvého království a ukončil jej; Tekel, byl jsi zvážen na vahách a shledán nedostačujícím; ú-Parsin, tvé království bude rozděleno a dáno Médům a Peršanům (verše 25-27, zdůraznění přidáno).

A skutečně, než den skončil, napadl to království Darius, král Médů (starověká říše založená v místě dnešního Íránu). Belsazar přišel o život, neboť ho Bůh odsoudil. Je to v každém případě zajímavá, ale i vážná zpráva. Bezbožný král zde byl přiveden k odpovědnosti za to, že hrubě pošpinil Boží svatost. Bohu se nelze posmívat. A jestliže toto platilo pro pohana, oč více by měli být opatrní vyznávající křesťané, aby neznehodnocovali věci Boží?

Belsazar udělal obrovskou chybu v úsudku, když si myslel, že může vzít zlaté nádoby z Božího chrámu (drahocenné věci) a použít je pro své vlastní účely. Taková zvrácenost jejich zamýšleného použití přinesla rychlé odsouzení. To, co jsem já nazval „Danielův test“ znamená, že král selhal: jeho zacházení s posvátnými věcmi bylo Bohem zváženo a shledáno nedostatečným.

Správné zacházení s Božím slovem

Jakkoli byly chrámové nádoby výjimečné, slova Všemohoucího Boha jsou mnohem cennější:

Výroky Hospodinovy jsou výroky čisté, v hliněné peci stříbro tavené, sedmkrát tříbené (Žalm 12:7).

Hospodinova nařízení jsou pravá, plná spravedlnosti, nad zlato vzácnější, nad zlato nejčistší (Žalm 19:10-11).

Danielův test je tedy hodnocením našeho zacházení s drahocenným Slovem Božím. Na tom, jak křesťané nakládají s Písmem, opravdu záleží. Ať už jsou naše úmysly jakékoli, je jasné, že zkreslování či překrucování Písma je něco, co Bůh bere opravdu vážně (viz 2 Petr 3:16).

Zváženo a shledáno nedostatečným

Apoštolu Pavlovi velice záleželo na tom, aby jeho učení bylo oproštěno od všeho, co by mohlo poškodit mysl jeho učedníků a čtenářů (2 Korintským 7:2), aby jeho zacházení s Písmem svatým bylo bez poskvrny. Stejně tak se může použít Danielův test i v naší době tam, kde je Bible napadána. Ježíš přikazuje křesťanům: „Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí“ (Lukáš 10:27). Opravdová láska k Bohu se jistě projeví tím, že křesťan s Božím slovem zachází s úctou a pečlivostí.

Moje nová kniha Evolution and the Christian Faith, (Evoluce a křesťanská víra) odráží i starost v mém srdci. Dívám se na dnešní církev a vidím, jak vyznávající křesťané, ve snaze přizpůsobit se evoluci, ospravedlňují nejrůznějšími způsoby svou nevěru v historicitu Genesis. Jsem hluboce přesvědčen, že když se teistická evoluce zváží na váze, bude odhalena její nedostatečnost, a to jak biblická, tak i teologická.

Chcete-li zjistit, jak jsem dospěl k těmto zásadním závěrům, doporučuji vám přečíst si tuto knihu. Zde je reakce mého kolegy, Dr Dona Battena (výkonného ředitele CMI-Austrálie) po přečtení knihy. Sám jako bývalý evolucionista se s jeho slovy plně ztotožňuji:

Kdysi jsem se také snažil skloubit víru v evoluci a Bibli; Byl jsem teistický evolucionista. Nicméně v hloubi duše mě teistická evoluce (TE) znepokojovala. Snažil jsem se na to nemyslet, protože jsem tušil problémy. Kniha Evoluce a křesťanská víra Philipa Bella se zaobírá všemi důvody, proč by TE měla znepokojovat každého křesťana, který chce opravdově následovat Krista jako svého Pána a Spasitele (stejně jako já, když jsem přijímal TE). Philip popisuje ještě další důvody, proč jsem nakonec odmítl TE a vrátil se k autoritě Božího Slova. Přešel jsem z pozice „nad“ Písmem k postoji „pod“ ním. To znamená, že jsem přestal přizpůsobovat Boží Slovo mému evolučnímu myšlení podle TE, protože jsme povoláni poslouchat jeho jasné učení, nikoli ho převracet. Když jsem byl „nad“ Písmem, ochotně jsem se hlásil k autoritě evangelia, a dokonce k neomylnosti Bible, ale ve skutečnosti jsem tomu vlastně nevěřil. Když jsem se oprostil od TE, bylo to jako další znovuzrození, taková to byla změna v mé cestě s Kristem. Philipova kniha vysvětluje, proč TE tak ničí naši křesťanskou víru; podkopává úplně všechno, pokud o tom skutečně přemýšlíme! Kniha Evoluce a křesťanská víra vám v tom přemýšlení pomůže. Nemyslím si, že by nějaký zastánce TE mohl číst tuto knihu s otevřeným srdcem před Bohem, aniž by nebyl usvědčen biblickými argumenty. Prosil bych tedy každého s takovým postojem, aby si knihu pozorně přečetl s modlitbou, a byl ochoten učinit pokání z tohoto destruktivního učení.

Upřímně se modlím, aby Bůh použil tu knihu k odvrácení spoluvěřících od kompromisního myšlení a osvobodil je, aby se tak mohli radovat v pevnějším postoji k Jeho svatému a neomylnému Slovu – a tím Ho i plněji milovat celým srdcem a myslí.